Prosinec 2017

Samouk na kytaru

11. prosince 2017 v 22:29 | Veri |  hudební koutek
Zdravím Vás všechny!
Konečně nový článek :DD
Myslela jsem, že budu dnes psát něco s Vánoční tématikou, ale nějak nemám náladu. Ne že by nebyla Vánoční atmosféra, to je, ale zatím to nechci tahat na blog. Navíc články s Vánoční tématikou plánuju maximálně dva.

Ale k tématu!
Když jsem zakládala blog, přemýšlela jsem o tom, že jako téma blogu dám ,,hudba", ale nakonec jsem si to rozmyslela, protože hudbě chci prozatím věnovat jen jednu rubriku.

Koncem jara, asi někdy v květnu, jsem se začala dost zajímat o kytaru celkově. O hraní na ni, o její vzhed, o typy kytar a o to jak je vlastně těžké na ni hrát. Už od začátku jsem věděla jedno. A to to, že se na akustickou kytaru prostě musím naučit hrát, jelikož mě neskutečně fascinovala a stále fascinuje. Navíc jsem už uměla hrát na klavír, takže už to byl pro mě stereotyp, a říkala jsem si že chci zkusit něco nového. A právě kytara mi přišla zajímavá. Navíc k ní jsem měla i dost podmínky a dispozice. V mém okolí je totiž spoustu lidí, co na kytaru hrát umí. Dokonce tu byl i někdo, kdo byl ochotný mě něco naučit a i mi kytaru půjčit. Můj bratranec. O pár let starší. Stejně jako já, se i on ze začátku učil sám. Akorát s tím rozdílem, že já se učím sama pořád.
No.

Takže nejdřív padl nápad najít starou máminu akustickou kytaru a jen ji vyměnit struny. Zpočátku to vypadalo jako nejlepší plán a já byla přesvědčena o tom, že to vyjde. Tak to těžko, že já jsem vždycky tak naivní. Máminu kytaru jsem sice našla, ale byla v tak otřesném stavu, že bylo jednoduše zbytečné se ji snažit dát dokupy. Celá byla rozvrzaná, zrezivělá, zkrátka jakoby se měla každou chvíli rozpadnout. Achjo. A co ted´ že?
Asi jsem musela mít ohromné štěstí či co, ale čirou náhodou jsem se takhle jednou na začátku prázdnin vzbudila a byla mi doručena zpráva (od toho bratrance co měl akustickou kytaru, španělku a občas mě něco naučil) typu:,,přes léto nejspíš nebudu potřebovat španělku, stejně zrovna hraju jen na elektrickou a bicí, jestli chceš, přes prázdniny ti ji půjčím, aby sis to hraní trochu osvojila :)" (pro vysvětlení, kytara španělka je taky akustická, jen je trochu větší a možná trochu jinak zní, ale není to nějáký zvláštní druh kytary :D). Já jsem samozřejmě skákala radostí žejo, s mýma lehce afektovanýma reakcema. Takže jsem měla v podstatě celé léto půjčenou kytaru, s tím že když ji bratránek občas potřeboval, třeba někam k táboráku, tak si ji vzal jen na pár dní a pak byla zase "moje".

Světe div se, ale půjčenou ji mám dodnes, fakt. Ale k tomu se dostanu.
Celé prázdniny jsem hrála. Pořád. Když to šlo, tak i každý den. Ze začátku to šlo dost pomalu, až mě to málem odradilo, ale na konci prázdnin jsem cítila že už mi to začíná jít. Hrála jsem různé písničky, co jsem zrovna poslouchala, moje úplně první, kterou jsem se naučila hrát byla Radioactive od mých oblíbenců Imagine Dragons (všichni jistě znáte). Možná mi to šlo pomalu i proto, že jsem se učila sama doma jen tak, ale vyhovovalo mi to a stále vyhovuje.
Po prázdninách jsem se s mým, již několikrát zmíněným, bratrancem domluvila, že si ji prozatím nechám půjčenou s tím, že když ji bude potřebovat tak napíše a já mu ji dám. Sem tam si pro ni přijde a vždycky si ji vezme maximálně na pár dnů. Jinak na ni hraju převážně já. Stále tady je, v rohu hned vedle kláves a mikrofonu, můj hudební koutek prostě...

Momentálně jsem ve fázi, kdy už mám hraní dost osvojené. Prsty už si zvykly, a už z toho nebolí. Samozřejmě že takové ty těžké akordy ještě neumím, a stále se mám dost co učit, ale mám pro to zápal. A stále mě to baví! Akustická kytara je pro mě pohodlná a dobře se na ni dají skládat písničky, protože na ni zní vše dobře. Ale o tom až někdy jindy. Moc bych si přála vlastní, abych pořád neměla ten pocit, že ta kytara vlastně není moje, a že mu ji pořád "beru" :D Kdo ví, třeba mi ji "Ježíšek" nadělí.

Závěrem chci napsat, nebojte se zkoušet nové věci. Nové aktivity, nové zážitky, a vše možné! I já to tak dělám, pořád. Jestli máte pocit, že je čas na nějakou změnu, chcete něco nového, tak to určo udělějte. Třeba právě hudební nástroj, ten je moc fajn.
Doufám, že byl pro Vás tento článek zajímavý. O kytaře nebyl rozhodně poslední. Těším se příště.
P. S. Můžete do komentářů napsat, jaký článek na téma hudba by Vás zajímal, mám už sice něco nachystané, ale i tak ráda přijímám zpětnou vazbu :)))

Mějte hezký den, i týden!




Náhodné nedělní myšlenky

3. prosince 2017 v 16:31 | Veri |  náhodně z mé hlavy
Ahoj všem!
Dnes je neděle, týden už zase končí a zítra začíná zase nový.
Nevím jak vy ostatní, ale já jsem momentálně v modu ,,chci zůstat doma zachumlaná v peřině s čajem". Ono je to možná i tím aktuálním počasím. Mrzne, sníh se docela drží a netaje. Což je vzhledem k blížícím se Vánocům vlastně i dobře, protože co by to bylo za Vánoce bez sněhu.

Nejsem typ člověka co má nakoupené dárky dlouho před svátkama, ale na druhou stranu ani ne ten, co vše shání na poslední chvíli. Prostě to vždycky nějak stihnu a něco mě napadne. Občas se ale dostanu do stavu, kdy třeba balím dárek, který prostě nejde zabalit hezky :DD Znáte to taky?

Dost ale o balení dárků...
Pro mě bylo vždy mnohem lepší léto, teplo a sluníčko než mrazivá zima, ale čím jsem starší, tím víc vidím výhody a nevýhody u různých ročních obdobích. Ale tak to prostě je, čím jsme starší, tím víc máme celkově jiný pohled na svět. Třeba když jsem byla malá, chtěla jsem mít doma toho obrovského papouška Aru a pořád jsem si to snažila vydobít vší silou, aby mi ho rodiče koupili. Byla jsem prostě nedobytná a nepřemožitelná. Člověk mi mohl říct cokoliv, jenže já prostě ne a ne to pochopit. Když už jsem trochu povyrostla (mohlo mi být tak deset) a jednou jsem si na to vzpomněla, jen jsem si tloukla na čelo jak jsem byla hloupá. A přesně to samé vidívám u mladšího bratra. Momentálně je ve věku, kdy z toho nemá rozum a mívá šílená přání.

No, netuším jak jsem se dostala od Vánoc až k tomu jak jsem byla malá, ale chtěla jsem dnes ještě napsat, že všem přeji úspěšný start do nového týdne a hezký zbytek neděle, když už je vlastně ten první advent. Brzy sem přibydou články, které budou zajímavější a určitě i rozsáhlejší než jen takový můj krátký výplod myšlenek. I tak ale doufám, že Vás tento článek trochu bavil.

Mějte hezký den, i týden :)))

Poprvé ,,Ahoj"

2. prosince 2017 v 22:17 | Veri
Zdravím všechny, kdo právě narazili na tento blog, vítejte!

Po dlouhém uvažování a přemýšlení jestli si blog založit či nezaložit jsem se rozhodla založit a začít psát(: Už mám předem vymyšlené nějaké témata, o kterých chci psát. Budou se pohybovat kolem různých věcí ohledně kreativity, mými vlastními myšlenkami a názory na různé věci, hudby, herectví, tipů a rad, ale také občas i z úplně jiného soudku, třeba psychologických :D takže pokud Vás tento typ blogu zajímá, tak jste tady správně!

Já sama jsem nikdy blog nepsala, je to pro mne něco úplně nového, ale mám k tomu momentálně obrovské nadšení! Mé jméno, ani to jak vypadám tady nehraje žádnou roli. Jsem jen prostě bláznivá holka co chce sdílet své myšlenky a pocity s ostatními. Mám ráda společnost lidí, kteří jsou mi blízcí, ale ráda se i s novými seznamuji. Hudba, má kytara či piáno k mojí osobnosti neodmyslitelně patří. Občas bohužel ale i panika, zmatek nebo strach. A jak jste si už podle názvu mohli všimnout... Mluvím pořád a neustále. A to se týká i psaní.

A proč právě ,,optimistka" ?
Nechci tady o sobě tvrdit, že vždy myslím v každé situaci pozitivně, ale snažím se na všem vidět i něco dobrého. Svět je přece hezčí s úsměvem a nadhledem ne? :))

Takže tohle by snad na úvod stačilo. Budu se těšit na všechny čtenáře :))))